Kostelecký hřbitov dlouhodobě chátrá. Vchod i historické obvodové zdi se postupně rozpadají až tak, že místo pomalu přestává být důstojným místem posledního odpočinku. Zaměstnanci se o hřbitov každodenně vzorně starají. Běžná údržba a péče ze strany Technických služeb však nestačí vzdorovat zubu času.

Ač chtělo město provést rekonstrukci, zavřelo nad starým hřbitovem oči. Pustilo se do svérázného rozšiřování celého objektu a před půlrokem vyrostly u hranice stávajícího hřbitova svérázné betonové bloky. O co jde?

S tolik potřebnou rekonstrukcí se ještě nedávno počítalo. Neměla se týkat jen dílčích objektů (márnice nebo centrální kříž jako v minulosti), ale měla se vztahovat na celkovou rekonstrukci zdí. Je k tomu bohatá dokumentace. Měla probíhat souběžně s rozšířením celého areálu a také vytvořením místa pro kolumbárium, kvůli čemuž došlo v minulých letech k výkupu pozemků za zhruba 2,5 milionu Kč. K části následujících údajů jsem se dostal až po přímém dotazu na radnici s využitím zákona o přístupu k informacím.

ZAKÁZKA

Město si nechalo zpracovat studii na rozšíření hřbitova. Jak už je zvykem, starosta ji nesdílel ani s radními, natožpak s veřejností, ačkoliv výsledná podoba představuje trvalý a výrazný zásah do vzhledu hřbitova a jeho okolí. Investici nepředstavilo vedení města ani ve Zpravodaji. Jak se už za poslední roky stalo zvykem, byla informace o firmě, která zakázku na studii získala, vedena mimo jakékoli záznamy. Odbor územního plánování v Říčanech projekt schválil, ovšem s řadou výhrad.

V říjnu 2025 byla narychlo vyhlášená zakázka, 4. listopadu rada města schvaluje vítěze – firmu BAU FRANZ, jejíž jedinou veřejně známou činností jsou dodávky odvlhčovačů. Jména dalších účastnících se firem publikována nebyla. Obdržel jsem je až na vyžádání: byly tři. Nejednalo se o otevřenou soutěž. Jedním ze dvou „neúspěšných“ zájemců byla místní firma zodpovědná za zpracování předchozí studie (aby si autor návrhu zasoutěžil o jeho realizaci), druhou byla firma, která se rovněž zúčastnila městské soutěže o realizaci přechodu v ul. Komenského a u níž není jasné, zda jinak vyvíjí ekonomickou činnost (kromě účasti na kosteleckých soutěžích).

Přesně za 14 dnů (18. listopadu) podepisuje starosta smlouvu na realizaci zakázky s vítěznou firmou, říkejme jí pracovně Bau Franz, a to se závazným datem předání kompletního díla do 31. prosince. Pro spěch nebyl žádný důvod, město hradilo investici plně ze svého a netlačily jej žádné dotační rámce. Ve smlouvě i položkovém soupisu prací stojí vedle zbudování zdi také příjezdová cesta, parkoviště ze zámkovky, bodové osvětlení zdí, vstupní brána s brankou… Výroba masivních prefabrikovaných betonových dílců vyžaduje přípravu forem, armování, lití a zrání betonu (což trvá zhruba 28 dní pro dosažení plné pevnosti).

Město však spěchalo a vypsalo nesmyslný termín (29 pracovních dní na stavbu zdi v zimě) s kompletním dokončením do 31. prosince. Žádná normální firma se nepřihlásila, protože výroba betonových dílců na míru trvá týdny. Normální a řádní účastníci se veřejné soutěže s takto šibeničními termíny nezúčastní. Zdá se tedy, že o vítězi bylo rozhodnuto předem a že došlo k vědomému omezení konkurence.

ZÁZRAKY

Je technologicky i logisticky nemožné, aby firma podepsala smlouvu, obratem objednala na míru vyráběné betonové panely a výrobce je ještě v listopadu stihl vyrobit a opatřit štítkem. Na stavbu takzvaného oplocení byly použity desítky betonových bloků. Každý váží zhruba kolem tuny, jeden ze štítků uvádí 1378 kg. Výrobní štítky kromě jiných údajů identifikují prefabrikát jako „schodišťové rameno“. Není to zanedbatelný detail. Nezbyly tyto prvky někomu z nějaké dřívější nerealizované zakázky? Projekt je zcela postavený na použití právě těchto panelů a, jak si ještě ukážeme, je to také to jediné, co firma stihla městu řádně dodat.

„Bau Franz“ zakázku stihla dokončit v předtermínu. Již 19. prosince. Ale jsme v Kostelci a bylo blízko Vánoc – zkrátka, zázraky se dějí. Co bylo hotovo v okamžiku předání díla městu? Já jsem u toho pochopitelně nebyl, pan starosta však doufám ano, podepsal předávací protokol. Mám k dispozici obrazovou dokumentaci k 29. lednu 2026. Panely jsou na místě, ovšem zcela chybí parkoviště, osvětlení a vstupní brána. Příjezdová cesta, rovněž v projektu, je nadále v někdejším stavu.

Odskočme si do smlouvy: pokud dodavatel nedokáže předat perfektní dílo do smluvního data, nesmí město dílo převzít a už vůbec nemůže uhradit 100% fakturované částky – výslovně musí dle smlouvy alespoň 10% smluvní částky zadržet. Současně má město jako řádný hospodář začít uplatňovat sankci smlouvou stanovenou na 4902,- Kč za každý den. Pro příklad, pokud ještě ani ke 14. dubnu nebyl celek díla v podstatných prvcích hotov (a to nebyl), mělo k datu 14. 4. město chtít po firmě úhradu za prodlení ve výši 509.808,- Kč.

Tyto nepříjemnosti se však „Bau Franz“ vyhnuly, protože pan starosta se pro mě nepochopitelně zachoval spíš jako zástupce zhotovitele a ne města. Bez mrknutí hrubě nehotové dílo převzal. V předávacím protokolu je zaznamenáno, že „Objednatel dílo akceptuje s výhradami a dílo přejímá.“ Materiál, práce a prvky výslovně jmenované jako stěžejní položky projektu za stovky tisíc korun zcela chybí. Starosta i zhotovitel tento stav podhodnocují a do protokolu zapisují půvabné formulace, viz foto z Předávacího protokolu č. 1.

Víte, jak smlouva definuje podmínečně akceptovatelné dílčí vady? „Drobné vady a nedodělky, které samy o sobě ani ve spojení s jinými nebrání užívání Díla funkčně nebo esteticky, ani jeho užívání podstatným způsobem neomezují.“ Když se na objednaných prvcích ještě ani nezačalo pracovat a máte místo nich bahno, je to pořád ještě drobnost? Na odstranění těchto „drobných vad“ obratem zhotoviteli uděluje velkorysou novou lhůtu trvající více než půl roku (do 30. června). Dílo je papírově hotovo za necelý měsíc, zatímco na nedodělky potřebuje ta firma měsíců víc než šest (!).

Co však jako jediné prokazatelně dokončeno bylo, co se ještě stalo toho samého 19. prosince? Město obdrželo konečnou fakturu od „Bau Franz“ a obratem (považte!) tentýž den ze sta procent uhradilo. Ač smlouva říká, že se tak stát nesmí. Uvádí doslova, že město musí až do úplného odstranění nedodělků zadržet minimálně 10% ceny díla.

Pak přišel duben. Přibyla zámkovka. Pak v červnu již i brána. Co na tom, že jde o typizovanou běžnou bránu s výplní z tahokovu a vypadá jako vjezd do průmyslového objektu? To už nikdo neřeší.

K předání nedodělků mělo údajně dojít 29. června. Ovšem ani tehdy nebylo hotovo. Z předávacího protokolu z konce června 2026 se dozvídáme, že firma městu formálně předala svítidla pouze v krabicích „k následné instalaci“. Je zde také uvedeno, že město nezajistilo zapojení elektroměru. Fotografie z místa pořízené v červenci 2026 jasně ilustrují skutečný stav takzvaně dokončené zakázky. Z neupravené zeminy mezi betonovými panely pouze vyčnívají prázdné plastové chráničky pro kabely. Radnice přesto za kompletní dodávku a montáž tohoto osvětlení zaplatila 100 % částky již v prosinci 2025. Vedení města tak prokazatelně uhradilo finanční prostředky za montážní práce, které nebyly realizovány ani po uplynutí více než půlroční prodloužené lhůty.

Závěr ať si udělá každý sám. Můj osobní závěr je, že dodavatelé dělají to, co jim radnice dovolí. Radnice dělá to, co jí dovolujeme my.

REKAPITULACE

• Neveřejný proces zadání studie
• Žádné posouzení urbanistického řešení ze strany orgánů města ani jakéhokoliv odborníka.
• Nestandardní proces zadání stavby v nestihnutelných lhůtách a subjektu, který možná není skutečným realizátorem stavby.
• Chybné převzetí podstatně nehotového díla.
• Nesplněná povinnost města krátit dodavateli úhradu faktury formou zádržného.
• Vyčerpané prostředky již tak zadluženého města – nebude už na skutečnou rekonstrukci hřbitova.
• Problematický a trvalý zásah do vzhledu města.

RIZIKO PRO BUDOUCNOST

Úřad v Říčanech (památkáři) ve svém závazném stanovisku výslovně nařídil:

• Architektonicky řešenou bránu (portál) – což při nejlepší vůli nemáme
• Povinnost zbudovat tutéž zeď i na straně k Sanatorce.